Přihlásit se
Registrace - Login

Sošky APLAUS 2016

Cena APLAUS

kveten-poopr15 zpravodaj-apla5 2 01

Zpravodaj 


 

 

 

                                              

Diagnostika poruch autistického spektra

Nabízíme diagnostiku dětí i dospělých lidí s podezřením na poruchu autistického spektra. Na specializované diagnostické vyšetření se mohou rodiče objednat na základě vlastního rozhodnutí, či na základě doporučení pediatrů, psychiatrů, neurologů či pedagogů. Diagnostické vyšetření mohou absolvovat i dospělí lidé s podezřením na PAS. 

Více...

Sociální služby

Jsme poskytovatelem služeb sociální péče, sociální prevence
a sociálního poradenství
jako nedílné součásti všech poskytovaných služeb lidem
s poruchou autistického spektra
a jejich rodinám s cílem zlepšit kvalitu jejich života, příp. jim umožnit začlenění do společnosti.

Více...

Vzdělávací kurzy

V rámci programu Vzdělávání
a osvěta pořádáme pravidelně řadu vzdělávacích kurzů, které jsou určeny pro rodiče a odborníky (pedagogy, psychology, psychiatry, pediatry, pracovníky v sociálních službách, personál pobytových zařízení), kteří pečují o osobu
s poruchou autistického spektra.

Více...

Doporučené produkty

Průkazka pro rodiče


DMS banner 21.03.2017

Porozumet autismu 2017 mhmp

Vyjádření poradců rané péče APLA k terapii pevným objetím
Neděle, 06 Březen 2011 15:26

Nedávno jsme zhlédli dokument České televize, který prezentoval terapii pevným objetím jako vhodnou metodu práce s dítětem s poruchou autistického spektra. Vzhledem k tomu, že se na nás obrací řada rodičů dětí s autismem s žádostí o stanovisko k tomuto pořadu a metodě vůbec, chtěli bychom tímto vyjádřit svůj názor doplnit oficiální stanovisko APLA o následující:

 

Tělesný kontakt, vzájemné přijetí a sdílení emocí mezi dítětem a rodičem jsou hodnoty, které stoprocentně uznáváme. Vytvoření vzájemného citového pouta je základem pro zdravý vývoj každého jedince. Proto je důležité na něm pracovat. Myšlenka pevného, láskyplného vztahu s dostatkem tělesného kontaktu je nosná pro terapeutickou práci vychovatele - rodiče. Každý rodič, kterému se nedostává od dítěte dostatečným způsobem zpětné vazby (ve smyslu jsem s tebou rád), může být traumatizován.

Ale metoda pevným objetím, která byla v dokumentu prezentována, nás znepokojila. A to hned z několika důvodů.

V dokumentu nás zarazilo již počáteční video, které ukazuje „objetí“ dítěte zalehnutím. Dítě mluví, vyjadřuje své pocity – je mu to nepříjemné. A to u dítěte s PAS není málo. Dokáže si komunikovat o to, co nechce – což se u dětí s PAS nastavuje jen obtížně. A přesto jeho snaha komunikovat není přijata. V jednu chvíli maminka svou hlavu neudrží mimo akční rádius hlavy dítěte a dítě ji udeří. Podle pokynů terapeuta matka verbalizuje svůj pocit – křičí na dítě, že ji to bolí. Ale křičí na dítě, které za to nemůže. Je tedy v tuto chvíli napadáno za něco, co nevzniklo jako akt jeho vůle, ale pouze v důsledku jeho přirozeně obranných reakcí.

Je velmi důležité, aby rodič pojmenovával v interakci s dítětem své pocity. Protože tím si uvolňuje ruce pro další práci – nepojmenované emoce působí napětí, ve kterém se nedá úspěšně a spontánně pracovat.

Nesouhlasíme tedy s tím, aby dítě v situacích jemu nesrozumitelných  a nepříjemných  dostávalo zpětnou vazbu ve smyslu „ty jsi špatný, co jsi udělal, mne bolí“. Dítě je v této situaci nevinně a nerozumí jí.

Práce s dítětem s PAS vyžaduje opak. Naším úkolem je nastalé situace dítěti ozřejmovat, ne ho jimi traumatizovat.

Dále bychom se rádi zastavili u délky trvání celé terapie. Dítě je zlomené a nakonec se podvoluje. Ale nikdo nereflektuje jeho pocity. Neprovází ho a neutěšuje. Je vhodné, aby matka své dítě v jeho emocích provázela a přiznala mu je. (Např. slovy typu: „Neboj, jsem tu s tebou, vím, že je ti to nepříjemné… “ a pod). Ale křik matky v dokumentu není připojením. Je to boj. Boj kdo z koho s předem daným vítězem.

Je důležité pracovat na vzájemném kontaktu dítěte s PAS s jeho rodiči. Někdy se ve své praxi setkáváme s dětmi, které vysílají signály k odrazení všech pokusů svých rodičů o tělesný kontakt. Podle našich zkušeností je jedinou správnou cestou k rozvíjení tělesné blízkosti a kontaktu trpělivá práce na postupné expozici. Rozhodně nevidíme důvod uvádět kvůli tomuto výchovnému cíli dítě do stresu (byť jen přechodného). Zpravidla stačí se dítěte nebát, občas ho pohladit, pomazlit, dát mu pusu. Kontakt po čase přestává dítě nejenže bojkotovat, ale dokonce ho začíná samo iniciovat, vyhledávat.

Nemáme ve své péči takové dítě, které by zůstávalo dlouhodobě nekontaktní. Velmi často naopak děti začnou kontakt vyhledávat samy, protože si neumějí hrát a nevědí, jak vyplnit volný čas.

Problematika práce s dětmi s PAS je velmi široká. K úspěšné terapii dochází až po velmi těžké práci každého vychovatele za předpokladu plného pochopení důvodů chování svého dítěte. A tato náročná práce v podstatě nikdy nekončí. Nejde o sprint s vydechnutím v cíli, ale o běh na dlouhou trať. A z těchto důvodů nás mrzí, že dokument omezil problematiku terapie s dětmi s PAS na práci na zklidnění dítěte a navázání tělesného kontaktu.

Tato fáma, která se po léta vyučovala o dětech s autismem, stále přetrvává v povědomí veřejnosti. Mnohé vychovatele může takovéto chápání problematiky PAS vést k mylnému závěru, že stačí, aby se dítě rádo mazlilo a vše ostatní půjde samo. A to vnímáme jako velmi nebezpečné.

Mgr. Romana Straussová , poradce a metodik rané péče APLA Praha, o.s. - videotrenér VTI

 
Share on Myspace