Přihlásit se
Registrace - Login

DMS banner 21.03.2017

Porozumet autismu 2017

Jak komunikovat s člověkem, který má autismus a současně zrakové postižení?

Jako student univerzity se sociálním zaměřením tvořím seminární práci o alternativní komunikaci s člověkem s autismem. Při tom jsem narazil na problém. V zatím prostudované literatuře jsem se nedočetl, jakým způsobem komunikovat s člověkem s autismem, který současně nevidí. Proto bych Vás chtěl požádat o radu, případně zda se jste se již nesetkali v praxi s takovým případem a jakým způsobem byla řešena komunikace s tímto klientem.

Pracuji v APLA Praha jako poradce rané péče a reaguji na Váš dotaz, který jste před několika dny odeslal prostřednictvím formuláře na našich webových stránkách. Váš dotaz se dotýká složité problematiky, když přihlédneme k tomu, že klienti s PAS využívají vizuální vnímání jako svou silnou stránku a komunikační systémy jsou většinou založené právě na něm.

Já, ani moje kolegyně z rané péče (pracujeme v rámci APLA s dětmi s PAS do 7 let věku) nemáme s dětmi s PAS, které nevidí,  přímou zkušenost, ale pokusím se popsat, jak bych problematiku komunikace s dítětem s PAS, které nevidí, alespoň hypoteticky řešila.

U nás v rané péči by se mohlo jednat o dítě ve věku čtyři roky, které nevidí a komunikuje pouze křikem a odtahováním se (nelibé podněty) nebo natahováním se za příjemnými podněty. Zpočátku bych poprosila rodiče, aby udělali seznam aktivit, míst a materiálů, které jsou pro dítě příjemné, na které pozitivně reaguje - dejme tomu, že to bude jídlo, koupání a poslech hudby. Potom bych dítěti, při odchodu k takové činnosti, vždy dávala do ruky předmět, který má s touto činností spojený (například: jídlo-lžička, koupání - žínka, hudba - dálkové ovládání). Cílem by bylo, aby si dítě spojilo, že když dostane do ruky ten který předmět, tak poté bude následovat ta která činnost. Záleželo by samozřejmě na mnoha faktorech, zda tento přístup zafunguje, popřípadě, jak dlouho to bude trvat - například na inteligenci dítěte, na tom zda dítě má také ADHD, jaké jsou jeho dosavadní zážitky a zkušenosti atd. Ve chvíli, kdy by si dítě spojilo předmět a činnost , tak bych mu začala vytvářet jednoduchý denní režim a přidávala další činnosti. Zároveň bych to využila pro nácvik alternativní komunikace. Dala bych dítěti do ruky dva předměty (jeden z oblíbené činnosti a druhý z neutrální nebo přímo neoblíbené činnosti) a čekala bych, který odhodí nebo kam půjde - postupně bych ho učila jeden předmět odkládat a ten, který by mu zůstal v ruce, by pak znamenal následující činnost. Nebo bych tyto dva předměty položila před dítě na stůl, položila mu na ně ruce a čekala, který předmět si vezme. Dále bych postupovala stejně jako při nácviku alternativní komunikace u dětí bez zrakového handicapu. Jen bych piktogramy nahradila předměty. V budoucnu by se mohlo uvažovat o nácviku Braillova písma a záměně předmětů za slova (to by ale samozřejmě nešlo u všech dětí).

Odpověď jsem konzultovala i s kolegyní PaedDr. Věrou Čadilovou, která má osobní zkušenost s dítětem, ktere nevidí a má autismus. Pro doplnění informace vám ještě doporučuji požádat o konzultaci středisko rané péče pro děti se zrakovými vadami. Zkuste se proto ještě se žádostí o informaci obrátit na Společnost pro ranou péči, která se zabývá ranou péčí o děti se zrakovým postižením. VPlzeňském kraji funguje Středisko rané péče Plzeň, Tomanova 5, 301 00 Plzeň, Tel./fax: 377 420 035, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript www.ranapece.cz.

Přeji Vám mnoho úspěchů při studiu. 

Mgr. Ivana Mátlová,poradce rané péče - speciální pedagog


 

 

 
Share on Myspace