Přihlásit se
Registrace - Login

DMS banner 21.03.2017

Porozumet autismu 2017 mhmp

4/2008 Dítě s autismem ve speciální škole
Napsal uživatel Magdalena Caslavska   
Pátek, 31 Červenec 2009 16:39

Zdroj: Sociální péče
Napsala: Miroslava Prchalová

Autismus je jednou z nejtěžších poruch dětského psychického vývoje. Dítě postižené autismem má problémy v komunikaci, sociálních vztazích a představivosti. To se samozřejmě odráží na celém jeho školním životě. Do školy nastupuje dítě s autismem tak trochu jako návštěvník z cizí planety. Vidí, slyší, cítí, ale málo světu a lidem okolo sebe rozumí.

Diagnóza autismu

Na základě frustrace a úzkosti dítěte, která může vznikat např. jako důsledek nemožnosti komunikovat, na základě zvýšené citlivosti na smyslové podněty může dítě často odpovídat agresivním chováním. Neinformovaná veřejnost, mnohdy i nejbližší rodina, často hodnotí děti s autismem jako nevychované.

Obviňují jejich rodiče, zejména matky, ze zanedbání výchovy. To je však fatální omyl, který může situaci v rodině dítěte jen zhoršovat. Pro učitele je dítě s autismem vždycky tak trochu hádanka. Neexistují žádné zaručené návody k práci. Co u jednoho dítěte funguje, druhé naprosto ignoruje. Na začátku školní docházky je každé dítě s autismem něco jako „zašmodrchané" klubíčko. Je na učiteli, aby našel k dítěti cestu a stal se mu průvodcem při jeho vzdělávání. Jde o to, aby dítě pochopilo význam komunikace, metodou nácviků zvládlo pro nás běžné životní situace, aby byly odstraněny nebo alespoň zmírněny negativní projevy chování. To je základním předpokladem pro úspěšné vzdělávání dítěte s autismem. Historie vzdělávání dětí s autismem v ZS speciální Jihlava

V Základní škole speciální Jihlava vzděláváme děti s autismem od roku 1998. Od září 1998 byli v historicky první třídě „pro žáky s lékařskou diagnózou autismus" zařazeni čtyři žáci, o které se starala třídní učitelka a vychovatelka.
Všechny děti již měly za sebou více méně neúspěšné pokusy o školní zařazení.
Diagnóza autismus byla tehdy ještě obecně velmi málo známá. Míša byl podle tehdejší legislativy osvobozen od povinnosti školní docházky, protože „ve třídě systematicky demoloval školní nábytek", Maruška se v patnáctiminu­tových intervalech pomočovala a trhala si vlasy, problémy v chování měli i další dva chlapci ve třídě. Jeden chlapec s oblibou vykřikoval zejména na veřejnosti velmi vulgární výrazy. Nevěděl sice, co znamenají, ale líbila se mu reakce lidí, kterou svým slovníkem vyvolal. Následující odezvy některých rodičů byly velmi prudké. Báli se, aby jejich děti od autistů nekopírovaly negativní vzorce chování. Do školy chodily anonymní dopisy žádající zrušení autistické třídy. Vysvětlit dokonce i vysokoškolsky vzdělaným pedagogům s vystudovanou speciální pedagogikou podstatu problému a návod, jak mají reagovat, byl velmi těžký úkol. První půl rok, kdy třídní učitelka zaváděla do třídy metodu tzv. „strukturovaného vyučování", byl doslova pedagogickým očistcem. Pak se ale dostavily první výsledky. Žáci přijali metodu strukturovaného vyučování, problematické chování bylo eliminováno na minimum.

Během prvního roku začali lépe komunikovat, začali také počítat, psát, učit se číst, zpívat, malovat a cvičit. Metodickou oporou nám v začátcích byla Asociace pro pomoc lidem s autismem z Prahy.

Dr. Kateřina Thorová, Dr. Věra Čadilová a Mgr. Hynek Jůn z této organizace nám poskytli semináře zaměřené na problematiku vzdělávání autistických dětí. Následovaly odborné supervize pro učitele v autistické třídě. Jejich cílem bylo poskytnout učiteli v bezpečném prostředí zpětnou vazbu na jeho práci, aby ji mohl zvládat a zlepšovat. Díky nadaci Dětský mozek jsme vybavili třídu speciálními pomůckami a nábytkem vhodným pro strukturované vyučování.

Současnost

V současné době vzděláváme celkem devatenáct žáků s poruchou autistického spektra. Ve škole jsou dvě třídy pro žáky s autismem po šesti žácích. Další žáci jsou za přizpůsobených podmínek integrováni v běžných třídách školy. Jedná se zejména o žáky, kteří nemají závažné problémy v chování a integrace do běžných tříd jim přináší sociální prospěch. Neznamená to ovšem, že se musí přizpůsobit „normálním dětem". Po dítěti s autismem nelze vyžadovat přizpůsobení ostatním dětem, většina z nich z principu svého postižení toho není schopna. Děti využívají stále prvků „strukturovaného vyučování", ale těží ze sociálního kontaktu s ostatními žáky. Naše škola nemá žádná omezení při přijímání žáků s diagnózou autismus.

Přijímáme mnohdy i „těžké případy", které selhaly v jiných školách. Žáky jsme rozdělili podle úrovně jejich mentálních schopností do dvou tříd. V jedné třídě jsou zařazeni žáci se středním stupněm mentálního postižení, kteří nemají výrazné potíže v chování a zvládají vzdělávací program Pomocné školy a přípravného stupně pomocné školy. To znamená, že se žáci učí číst, psát a počítat. Ve škole získávají také základní poznatky o světě, který je obklopuje. Trénují se v sebeobsluze a pracovních dovednostech. Nacvičují zvládání nejrůznějších sociálních dovedností a rozvíjejí si svoje komunikační schopnosti.

Speciálně pedagogická diagnostika žáků s autismem

Co se vlastně děje, když do naší školy nastoupí dítě s diagnózou autismus?
Vždycky nám jde o čas. Co nejdříve diagnostikovat dítě vzhledem k jeho mentální a sociální úrovni a na základě diagnózy stanovit optimální pedagogický přístup. Diagnostiku provádí celý pedagogický tým dané třídy. Zjišťujeme úroveň poznávacích schopností, paměti, napodobování, vizuomotoriky, komunikace, sociálního chování, sociální hry, jemné a hrubé motoriky. Snažíme se zjistit, co je pro dítě motivací. Sledujeme, jaké podněty v dítěti vyvolávají problémové chování.

To je mnohdy velmi složitá a dlouhodobá záležitost. Některým dětem s autismem mohou vadit hlasité zvukové impulsy, jiné může dráždit dotyk s určitým materiálem, některé nesnáší pachy např. parfémů a jiné musí nosit sluneční brýle, aby se vyhnuly náhlému oslnění slunečním svitem. Výsledky diagnostiky jsou přeneseny do grafu, který nám znázorní vývojový profil dítěte. Z něj lze vyčíst, na jaké mentální úrovni ve sledované oblasti se dítě nachází a na základě toho stanovit odpovídající vzdělávací postup. Konkrétně to znamená, že dítě, které se v oblasti poznávacích dovedností pohybuje na mentální úrovni pěti let věku, nemůžeme učit číst slova. Musíme se zaměřit na vývoj předčtenářských dovedností nejlépe formou hry. Svoje výsledky porovnáváme se závěry psychologických vyšetření žáků. Zjištěné poznatky slouží jako podklady pro vytvoření individuálních vzdělávacích plánů žáků. Ty jsou vytvářeny měsíčně pro každou vzdělávací oblast. Třídní učitel v nich stanoví cíl, kterého chce ve sledovaném období ve vzdělávání dítěte dosáhnout. Cíl není formulován obecně, ale je rozpracován do konkrétních detailních kroků. Výsledky dítěte jsou po měsíci hodnoceny, analyzovány případné neúspěchy a navrhovány příslušné vzdělávací postupy pro další období.

Vzdělávání dětí s autismem

Jak vlastně probíhá vzdělávání u dětí s autismem? Vzdělávací proces je vizualizován a strukturován. Vizualizace znamená „zviditelnění" vyučování.
Vycházíme z toho, že dítě s autismem lépe zpracovává informace zrakově-vizuální než sluchové. Ve škole využíváme pro tento účel „předmětovou komunikaci" pro děti s hlubokým mentálním postižením, vývojově následuje komunikace prostřednictvím fotografií, poté obrázků, piktogramů-jako symbolů. U žáků, kteří již dovedou číst, využíváme tištěná slova, případně věty. Předvídatelnost činností dítěti ve škole umožňují „denní režimy". Žák musí vědět, co má dělat, kdy, jak dlouho, kde, s kým a proč. Třída je strukturována také prostorově. Každé dítě má pracovní box pro samostatnou práci, místo pro společnou práci a komunikaci, místo pro odpočinek. Úkoly, které dítěti zadáváme, musí splňovat požadavek na vnitřní strukturu. To znamená, že dítě díky vizuální struktuře úkolu snadno pochopí, co má dělat. Úkol bude obsahovat určitý počet kroků do jeho splnění. Nejdříve jsou úkoly nacvičovány v rámci individuální práce, následně po zvládnutí jsou zařazovány jako samostatná práce pro žáky. Dítě pracuje tak trochu „strojovým způsobem". Vezme kód úkolu, vyhledá podle kódu krabicový nebo deskový úkol v levém boxu, splní úkol, odkládá splněný úkol do pravého boxu.

Velký význam přikládáme rozvoji komunikačních dovedností žáků. Denně probíhají ranní komunikační cvičení. Děti se při nich učí vnímat sebe, své spolužáky, učitele. Učí se vyjádřit souhlas a nesouhlas, přání, sdělit svou potřebu. Vytváříme jim komunikační slovníky a knihy, učíme je vybrat si z několika možností, což je pro většinu dětí s autismem problém.

Samostatnou kapitolou je např. tělesná výchova. U žáků s normálním vývojem využíváme především jejich schopnost napodobování. U dětí s autismem je tato schopnost narušena. Tělesná výchova musí být důsledně strukturována, děti mají vizualizovaná tréninková stanoviště, využíváme metody odměn a bodování. Škola nabízí žákům celou řadu terapií.
Canisterapii, muzikoterapii, arteterapii. Děti s autismem jsou zapojeny i do odpolední zájmové činnosti. Nejoblíbenější aktivitou je plavání, trampolining a jízda na kole.

Zvládání problémového chování u dětí s autismem

Agresivní chování u dětí s autismem vzniká nejčastěji jako odpověď na nějaký nepříjemný podnět, jako výraz úzkosti nebo jako důsledek frustrace z nemožnosti komunikovat s okolím. Dítě s autismem se také někdy dožaduje metodou agrese dosažení svého cíle. Bývá velmi složité zjistit, proč se dítě chová agresivně. Ve škole volíme tzv. behaviorální terapii. Ta vychází z předpokladu, že „lidské chování není náhodným řetězcem událostí, které by na sebe ničím nenavazovaly.

Problémová i neproblémová chování se nevyskytují náhodně. Behaviorální terapie vychází z teorie učení a předpokládá, že určité chování je spouštěno faktory, které mu předcházejí a udržováno faktory, které po něm následují. Vlastní terapie problémového chování spočívá ve změně patřičných spouštěčů tak, aby se problémové chování nemohlo vyskytnout a změně následků tak, aby problémové chování přestalo být funkční", jak uvádí Mgr. Hynek Jůn na www.autismus.cz. S problematickým chováním autistických žáků se v praxi setkáváme často. V každém případě při volbě výchovných postupuje nutno definovat, jaké chování u konkrétního dítěte považujeme za problémové. Vždy se jedná o chování, kterým dítě ohrožuje sebe nebo své okolí nebo výrazně zhoršuje sociální přijetí dítěte a jeho fungování v rodině. Pedagogům pomáhají při zvládání problémového chování žáků odborné supervize. Přestože občas dochází k velmi složitým situacím, nebylo v historii školy zatím žádné dítě odmítnuto ani vyloučeno z denního kontaktu s ostatními spolužáky. O problémech otevřeně hovoříme s rodiči a společně hledáme pro dítě řešení.

Spolupráce s rodinou

Spolupráce s rodinou je vždy otázkou získání důvěry ve školu ze strany rodiny.
Rodič je klientem naší školy, je zodpovědný za své dítě, nejlépe jej zná. Proto má také rozhodující slovo při vzdělávání dítěte.
Pokud má zájem, podílí se na zpracování měsíčních individuálních vzdělávacích plánů. Kdykoliv lze přijít podívat se do vyučování. Může se stát, že názor pedagoga jako odborníka se liší od názoru rodiče. Pak je na učiteli, aby přesvědčil rodiče svými odbornými argumenty. Život s dítětem s autismem přináší rodičům celou řadu složitých situací. Setkávají se s nepochopením okolí, názorem, že jejich dítě je nevychované, že nějaký ten pohlavek by všechno spravil. Děti mívají někdy narušený cyklus spánku, a tak rodiče čelí trvalému vyčerpání z únavy. Setkala jsem se s případem matky samoživitelky, kterou nutilo okolí k vystěhování z bytu. Při škole funguje občanské sdružení Kamínek, sdružující rodiče žáků a pedagogy, jehož prostřednictvím se snažíme rodinám, které to potřebují, pomáhat.

Například na podzim 2007 uspořádalo občanské sdružení Kamínek týdenní psychorehabilitační pobyt pro žáky a jejich rodiče v termálních lázních ve Štúrovu. Rodiče mají možnost účastnit se odborných seminářů pořádaných školou, využít nabízených konzultací s odborníky.

Žádné dítě, ať už je postižené jakkoliv, není nevzdělávatelné. Ve skutečnosti čím větší je stupeň postižení, tím důležitější je poskytnout vzdělání, které odpovídá potřebám jednotlivce. Adrin D. Ward základní škola speciální Jihlava Jedno z největších regionálních zařízení svého druhu v republice vzdělává žáky s těžkým mentálním a v mnoha případech i kombinovaným postižením. V současnosti školu navštěvuje více jak 50 dětí, jejichž povinná školní docházka trvá 9 let, tu však žák může ojeden rok prodloužit. Žáci jsou zde v současnosti rozděleni do tříd podle typu jejich postižení. První typ tříd je pro děti s kombinovaným postižením, do nichž docházejí děti s nejrůznějšími kombinacemi vad od dětské mozkové obrny, vad smyslových, vad řeči, po epileptiky. A další třídy pak pro děti s lékařskou diagnózou autismus. Hlavním cílem školy je zajistit žákům takové podmínky, aby v nich mohli co nejlépe rozvíjet své dovednosti a znalosti, a mohli se tak co nejsamostatněji zapojit do normálního života. Aby mohli prožít svůj život plně a harmonicky, upevnit si sebevědomí a vytvořit si vědomí vlastní hodnoty. Nedílnou součástí činnosti školy jsou různé rehabilitační a kompenzační aktivity. Pro žáky nemluvící používáme speciální počítačové programy, znakovou řeč, piktogramy, předmětovou komunikaci a mnoho dalších metod, pro všechny děti jsou to potom artetetapie, muzikoterapie, trampolinig, canisterapie a další. Škola podporuje mimoškolní zájmovou činnost žáků, která jim dává návod ke smysluplnému využívání volného času, rozvíjí jejich schopnosti a dovednosti, jemnou i hrubou motoriku, učí je přijímat úspěchy i nezdary, je pro ně způsobem seberealizace, sebeuplatnění. Nutí je komunikovat s ostatními a vyjadřovat svůj názor.

O autorovi| Mgr. Miroslava Prchalová, zástupce ředitelky ZŠ speciální Jihlava (www.pomskola.cz)

Článek byl uveřejněn se souhlasem vydavatele Sociální péče.

 

 
Share on Myspace